Miliony tun zcela nového oblečení končí každý rok ve spalovnách či na skládkách. Jsou to vratky z e-shopů, které se prodejcům nevyplatí přebalit a prodat jinému zákazníkovi. Možností, jak trend zvrátit je několik. 

Koupit si tričko ve třech velikostech a dvě nepadnoucí vrátit. Běžná praxe lidí, kteří nakupují oblečení v e-shopech. Bohužel představa, že dvě vrácená trička udělají radost někomu jinému, může být mylná. Dost možná totiž skončí ve spalovně či na skládce. Jak upozorňuje americký list Insider, velká část vráceného textilu plní skládky, i když se jedná o zcela nové zboží. 

Podle studie organizace Optoro skončilo v roce 2022 na skládkách 4,3 milionu tun vráceného zboží, což odpovídá 10 500 plně naloženým Boeingům 747. Navíc s tím, jak světem prošla covidová pandemie a mnoho lidí se naučilo nakupovat výhradně online, roste i množství vráceného zboží. Podle Národní maloobchodní federace vrátili američtí zákazníci v loňském roce zboží za 816 miliard dolarů. 

A proč se mnoha firmám více vyplatí zboží vyhodit, než jej poslat jinému zákazníkovi? Protože zpracování vráceného zboží zahrnuje dopravu, kontrolu výrobku, materiál na jeho přebalení a další dopravu do obchodu nebo do skladu k dalšímu prodeji, kde se třeba může prodávat se slevou, vysvětluje Insider. 

„Pokud zpracování vráceného zboží stojí více než jeho vyhození, pak firma zboží vyhodí,” řekl pro Insider Tobin Moore, generální ředitel organizace Optoro. „Ne všichni maloobchodníci se zaměřují na životní prostředí, takže věci vyhodí kvůli nákladům,” dodal. Glenn Richey, vedoucí katedry řízení dodavatelských řetězců na Auburnské univerzitě v Alabamě dodal, že je těžké přesně zjistit, kolik vráceného zboží končí na skládkách, protože mnozí prodejci nejsou ochotni tyto údaje poskytnout.

České právo zaspalo 

Stepan Vashkevich, odborník, který se v Česku specializuje na problematiku udržitelnosti textilu v Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN): „Ano, je to skutečně problém, který se často popisuje v odborných médiích zaměřených na téma  textilu. Vzpomínám si na článek, kdy autoři trackovali vrácený textil. Na oblečení nalepili GPS tracker a vrátili zboží zpátky. Sledovali, jak textil putuje přes celou Evropu, přes Polsko až po Velkou Británii a pak zpátky do skladu e-shopu,“ popisuje Vashkevich. 

Kromě samotné likvidace materiálu je problémem právě i uhlíková stopa transportu zásilek. „Když oblečení vrátíte, nejede rovnou zpět do firmy nebo k výrobci, ale putuje celým řetězcem distribučních center. Autoři článku dospěli k závěru, že oblečení, které zákazníci e-shopů vrátí, často v těchto centrech končí a jeho další osud je neznámý,“ dodává Vashkevich.  

Důvodů, proč se e-shopům vyplatí zboží zlikvidovat, je podle něj víc. Samozřejmě prvním z nich je expedice vrácení zboží, kdy produkt musí projít kontrolou či hygienizací a to všechno něco stojí. Navíc výroba často probíhá v zemích, kde jsou náklady na práci velmi nízké, ovšem náklady na pracovní centra v Evropě už jsou mnohem vyšší. „Takže opravovat, kontrolovat a znovu rozesílat zboží z Evropy může být dražší než dovézt z jihovýchodní Asie zboží nové,“ podotýká Vashkevich. 

Popisuje také bizarní kampaň na sociální síti TikTok, kde se rozšiřovaly výzvy, aby lidé nakoupili co nejvíc věcí v levných e-shopech jako Shein nebo Pretty Little Thing. „Lidé si pak objednají neuvěřitelné množství výrobků, které vůbec nepotřebují. Bohužel pro velkou část Čechů je tohle zajímavý způsob, jak nakupovat oblečení,“ dodává Vashkevich.

Nákupy lépe promýšlet  

Možností, jak ničení tun nového textilu předejít, je několik. Jednou z cest je legislativa. Například ve Francii platí zákaz likvidace nového zboží. Netýká se to jen vratek z e-shopů, ale i nového neprodaného zboží, takzvaného dead stocku. „Češi zažili vzestup e-commerce během pandemie, ale české zákony na takový boom online prodejů nejsou připraveny,“ soudí Vashkevich. A ani Evropská unie v současné podobě zákonů, které se připravují v rámci Evropské strategie pro udržitelný a cirkulární textil s tímto tématem likvidace nového vráceného zboží nepracuje. 

Tématem likvidace nového textilu se ovšem zabývá například švédská Lundská univerzita, která navrhuje několik možných opatření. Jedním z nich je zákaz likvidace vráceného zboží. Druhá možnost, kterou univerzita navrhuje, je zpoplatnit vrácení zboží, což se v dnešní době mezi e-shopy velmi rozšiřuje. 

Na druhou stranu u velmi levného zboží zase budou mít zákazníci tendenci nepadnoucí oblečení skladovat doma, nebo jej vyhodí sami. „Koneckonců to se děje už dnes. Alfou omegou je tedy přestat vyrábět levné a nekvalitní věci,“ shrnuje Vashkevich.