S angažmá v Národním divadle, kde hrál už jeho slavný děd, se rozloučil, ale za to herce Sašu Rašilova vídáme hodně v seriálech. A taky v roli rodiče, který učí své děti o nás a planetě. 

Ze Zbraslavi, kde máte rodinný dům, jste se nedávno s rodinou přestěhoval do centra Prahy. Pěstujete i tady lásku k přírodě?  

Na tom se nic nezměnilo a přírodu vnímám hodně. A hodně si o přírodě také povídáme s našimi dcerkami, sedmiletou Maruškou a čtyřletou Emílii. Nejdůležitější je ale jít jim příkladem. Vidí, když se ženou sbíráme odpadky na pláži, kde by se jinak spláchli do moře. A také z lesa, když nerostou houby, nosíme v taškách to, co tam lidé pohodí — to už je u nás, dá se říct, sport. A rádi také s holkami chodíme na farmářské trhy. Je-li ta možnost, vždycky upřednostňujeme lokální potraviny. Nejsme ultra vyhranění, ale když to jde, dáme přednost kvalitě. 

Kdo u vás doma dohlíží na kvalitu potravin?

To je hlavně věc mojí ženy Lídy, díky níž jsem například přestal sladit cukrem a místo toho doma používáme různé sirupy. Také jde o nekompromisní přístup k masu – ne že by se nejedlo, ale dbáme na jeho kvalitu, takže upřednostňujeme domácí chovy. Naštěstí máme možnost dodávky z Moravy, odkud moje žena pochází. Její sestra vystudovala zemědělskou školu a dnes žije na statku. Naše holky tam vidí, jak to chodí a kde se vezme všechno to, co jíme. Vidí, co všechno musí člověk vynaložit za námahu, aby měl masíčko, zeleninu atd. Moje švagrová by si například kuře v běžném obchodu nikdy nekoupila.  

Určitě chceme holkám vštípit určité hodnoty, aby nežily stylem „po nás potopa“, protože v dnešním světě to jinak už ani nejde. Hodně jim vysvětlujeme, ale jak říkám, nejdůležitější je jít dětem příkladem.

Jezdíte autem?

Už před nějakou dobou jsem prohlásil, že ani v rodinách, kde oba rodiče pracují, není nutné mít dvě auta. To je podle mě nesmysl, takže jsme se po přestěhování do Prahy jednoho auta zbavili. Místo auta používám jiné možnosti. Jednak městskou hromadnou dopravu, ale možná ještě víc mě baví sdílená doprava, kdy si na stanovištích půjčíte kolo nebo koloběžku a dojedete, kam potřebujete. Často se to kvůli kolonám vyplatí nejen časově, ale i finančně — je to lepší než sypat stále peníze do auta, které vám někde stojí. 

Vím, že jste se také rád otužoval a na Zbraslavi jste se chodil koupat do Vltavy kousek od domu. Jak to děláte dnes?

Otužování jsem neopustil. Vždycky se mi to líbilo, ale ani ne tak kvůli zdravotním efektům, spíš jako čistá frajeřina. Před lety jsem začal trénovat ve studené sprše, kdy se člověk musí nejdřív ráno zahřát, třeba několik dřepy, a pak si dá studenou sprchu. Postupně ji přitom prodlužuje a také snižuje její teplotu. Ke studené sprše jsem se teď vrátil, ale protože i v Praze je dnes Vltava čistější, není problém do ní vlézt ani tady. Zjistil jsem, že studený odchov má něco do sebe a je dobré být trochu zocelený. Dnes už mě tedy na otužování zajímá i tento efekt a zjistil jsem, že to jako posílení imunity opravdu funguje. Jenom si musím dávat bacha, abych pak neměl nakřáplý hlas.

A navíc je otužování euforie. Lezete do studené vody, říkáte si: “to je tedy šíleně ledový!” a začínají se vyplavovat endorfiny. Je to prostě jízda!

Jak dlouho může člověk vydržet zápřah na plný plyn?

Samozřejmě, že stále musíte myslet i na to, jak regenerovat a znovu načerpat síly. Kromě práce je potřeba myslet na odpočinek i na jakousi vnitřní očistu, protože jinak pak člověk většinou onemocní.

Ale herectví je tak skvělá práce, že při ní zároveň regenerujete. Při herecké profesi v podstatě zapomínáte stárnout, protože je založena na principu hry a má revitalizující účinky, navíc přitom stále trénujete hlavu. Kromě toho jako herec pořád sleduju spektrum nejrůznějších lidských osudů a zajímá mě vše, co patří do kaleidoskopu tohoto světa. Všechny osudy jsou totiž potenciální role.

Foto: Saša Rašilov