Jak evropské zemědělství zbavit závislosti na Moskvě? Připravuje se schválení produktu Renure, založeného na hnoji. Jenže i ten má svá negativa.

EU chce podle deníku Financial Times nahradit alespoň část hnojiv, která dováží z Ruska, produkty zpracovanými z „domácího“ zvířecího trusu a moči. Chce tím snížit příjmy moskevské válečné mašinérie. Christophe Hansen, komisař pro zemědělství EU, novinářům řekl, že hnojivo na bázi hnoje (například výrobek Renure) může snížit závislost na dovážených chemických hnojivech a je levnější než umělé ekvivalenty, jejichž výroba vyžaduje hodně energie.

Hnůj a potravinový odpad lze také využívat pro bioplyn jako alternativní zdroj energie, přičemž EU se stejně snaží omezit veškeré dodávky plynu z Ruska, které bylo kdysi jejím největším dodavatelem. Rusko díky vývozu hnojiv vlastně pokračuje ve vývozu plynu. K výrobě čpavku, používaného v chemických hnojivech, je ho totiž potřeba velké množství.

Odkud dovážíme

Na začátku roku Evropská komise navrhla cla na dovoz ruských hnojiv. Některé členské státy se ale zdráhají je podpořit, protože zemědělci by museli platit více za alternativní dodávky. Rusko má dnes 30% podíl na trhu s hnojivy v EU. Mezi další velké dodavatele patří Maroko a Egypt. Podle Eurostatu farmáři v roce 2024 nakoupili z Ruska 5,7 milionu tun v hodnotě 1,9 miliardy eur.

Ukrajina byla významným exportérem hnojiv, hlavně dusíkatých hnojiv vyrobených z čpavku, než válka narušila její výrobu a vývoz. Měla také silné zásoby fosfátů a byla klíčovým dodavatelem pro EU. Kvůli válce se mnoho továren zastavilo nebo bylo zničeno, což přispělo k současné krizi na trhu s hnojivy.

Nizozemská zkušenost

Hledají se tedy alternativy, naděje se vkládají do produktu Renure, který se vyrábí z klasického hnoje. Podle studie nizozemských a belgických akademiků v časopise Resources, Conservation and Recycling by použití Renure, což je zkratka pro „dusík znovu získaný z hnoje“, snížilo náklady na hnojiva v oblastech chovu hospodářských zvířat téměř o 5 %.

Má to i své stinné stránky. Brusel dosud omezoval množství hnoje na polích, protože jeho vysoký obsah dusíku znamená nebezpečí pro vodstvo. Podporuje růst některých řas a invazních druhů rostlin, které vytlačují jiné rostliny, a tím i zvířata, která na nich závisí.

Nizozemsko, malá země s intenzivním chovem dobytka, má s Renure své zkušenosti. Soudním rozhodnutím bylo nedávno donuceno používání Renure omezit. Ten je přitom mezi tamními farmáři populární. Rozhodnutí je rozhořčilo natolik, že s traktory několikrát vtrhli do Bruselu a rozházeli hnůj před budovy EU. Výrobce Renure mezitím snižuje obsah dusíku. Zdá se, že orgány EU ho po nátlaku ze strany nizozemské vlády schválí.

Chytrá hnojiva

Kromě Renure existují i další tři alternativy, které Evropa nyní zkoumá:

1. Zelený vodík – Evropský průmysl hnojiv produkuje zhruba 40 % spotřeby vodíku jako suroviny pro výrobu čpavku. Přechod na „zelený“ vodík a čpavek by mohl snížit závislost na fosilních palivech a podpořit udržitelnost.
   
2. Chytrá hnojiva – Vývoj hnojiv, která uvolňují živiny postupně a cíleně, může zvýšit efektivitu hnojení a snížit celkovou spotřebu.
   
3. Obalovaná hnojiva – Tato hnojiva mají speciální povlak, který reguluje uvolňování živin do půdy, čímž minimalizuje ztráty a zvyšuje účinnost.

Plánuje se také větší dovoz hnojiv z jiných zemí, jako jsou Saúdská Arábie, Spojené státy a Kanada.

Evropu tedy současná krize vede k šetrnosti, ke kombinování různých přístupů a typů hnojiv. A jaké typy hnojiv jsou vlastně dnes k dispozici?

• Průmyslová hnojiva jsou vyráběna chemicky a dodávají rostlinám konkrétní živiny ve snadno dostupné formě. Nejčastěji se jedná o dusíkatá, fosforečná a draselná hnojiva.
  
• Organická hnojiva jsou přírodní a zlepšují půdní strukturu i úrodnost. Patří sem hnůj, kompost, slepičí trus, kejda či zelené hnojení – tedy pěstování rostlin (vojtěška, jetel) a jejich následné zaorání do půdy.
  
• Biologická hnojiva zahrnují bakterie a houby, které zlepšují přenos živin.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)