Když ji máte doma, tak vám super tvrdohlavá holka nepřipadá jako výhra. Ale když se takové stvoření do něčeho pustí, často přijde s něčím výjimečným, s něčím, o čem by “normálního” člověka nenapadlo ani uvažovat – natož to do důsledků prosadit.

Vezměme si takovou Liz Gilligan, mladou ženu zamilovanou do – cementu.

Když byla malá, řekla otci – řezníkovi, že nebude jíst maso. Později vystudovala univerzitu a získala doktorát na téma udržitelná architektura. Zaujalo ji, že cement není jenom hmota, která drží moderní svět pohromadě; cement je zároveň jeden z největších problémů životního prostředí. Kromě vody není nic, čeho by lidstvo používalo víc. Každý rok ho napumpujeme do staveb na čtyři miliardy tun; cement má na svědomí sedm procent uhlíkových emisí.

Material Evolution

Gilliganová si řekla: s tímhle nechci mít nic společného, najdu si stavební společnost, která dělá věci jinak. Potíž byla v tom, že nemohla žádnou takovou firmu najít. Univerzita, na které vystudovala, jí přednostně nabídla místo profesorky, ale tvrdohlavá mladá dáma se rozhodla, že v tuto chvíli přednášet jiným není to nejdůležitější.

“Nikdy jsem neměla sklony pustit se do podnikání,” vysvětluje londýnským Times, “ ale jsem z devíti dětí (šest bylo adoptovaných) a v rodině jsme byli každodenně zvyklí hledat řešení komplikovaných situací.”

Podobně s cementem – rozhodla se, že se do vývinu a výroby ekologicky přijatelné stavební hmoty pustí sama. “Vůbec jsem neměla představu, co to bude obnášet.” Založila Material Evolution – start up na vývoj udržitelného cementu. Její společníkem se stal Sam Clark, který býval bezpečnostním poradcem královské rodiny.

To bylo v roce 2020. Od té doby se jim podařilo přijít s cementem, který je o osmdesát pět procent měně devastující vůči životnímu prostředí než ten obyčejný. Start up zatím přitáhnul patnáct milionů liber. Gillighanová a Clark z tohoto kapitálu nechali postavit zařízení ve Wrexhamu – schopné produkovat ročně 120 000 tun jejich cementu. První pytle byly hotové letos v říjnu.

Teď mají před sebou to nejtěžší: přesvědčit stavební firmy, aby dávaly přednost jejich – (zatím) dražšímu cementu. Faktem ale zůstává, že po dvou set letech jsou první, kdo přišel se zásadní inovací této šedé, všudypřítomné hmoty.

Jiný recept

Nebýt tvrdohlavé Giliganové, doteď by se nikdo do problému nepustil. Dokud se v něm nevzhlédla mladá Angličanka, nikomu cement a obrovský problém, který způsobuje, nepřipadal dostatečně sexy na to, aby se jím zabývali.

Při výrobě obyčejného cementu se spotřebuje spousta fosilního paliva; největší škody ale způsobuje oxid uhličitý (když se vápenec zahřívá na 1400 stupňů), uniká do ovzduší a zahřívá planetu. Start up Material Evolution nepoužívá vápenec vůbec a přišel s technologií, která nepotřebuje vysoké teploty. Vzniklá výsledná “lepící” hmota má konzistenci i šedou barvu cementu. A jedinými zdroji uhlíkových emisí je při výrobě spotřeba energie a pak následná doprava ke spotřebiteli.

Giliganová nejde proti současným největším výrobcům cementu, ale chytře se s nimi dává do holportu. Současné stavební konglomeráty budou čím dál víc podobné start upy potřebovat . Protože jakmile jim začneme účtovat škodu způsobenou klasickou výrobou cementu, jsou sami v háji.

Jak už jsem řekla – tvrdohlavá holka doma – to chce pevné nervy, tvrdohlavá holka prosazující inovace tam, kde se to nikomu jinému nedaří – to jest dar z nebes!

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)