Slovo larva je to poslední, co by se mi mohlo vybavit nad vychlazeným stříbrným talířem plným ústřic. A přece. Posledních deset let bylo v přístavu megapolis New York vysázeno na sto padesát milionů larev ústřic. 

Jedná se o jeden z nejctižádostivějších ekologických projektů v USA. Alespoň to tvrdí BBC. Ústřice zvaná východní se v řece Hudson vyskytuje nejméně šest tisíc let. Biologové tvrdí, že na zdejším ústřicovém korálu dorůstala polovina všech ústřic, co se na světě vyskytovaly – byl to hotový zlatý důl (a po tisíciletí nevyčerpatelný).

Charles Dickens neodmyslitelnou přítomnost ústřic ve městech na východním pobřeží nadšeně popisoval při svých cestách Amerikou. Některé dosahovaly obrovských rozměru (mluvil o talíři) a jejich pověstně tvrdé mušle se používaly i při stavbě domů. Jedna z ulic vedoucích k Newyorskému přístavu se jmenuje Perlová – název odvozený od obrovského množství “skořápek” ústřic, které se tu povalovaly. Ještě v třicátých letech se bárky newyorských rybářů vršily obrovskými kopci čerstvě nalovených ústřic.

Ústřicové Eldorádo ale v novověku postupně zmizelo. Zdálo se, že nenávratně. Obzvláště když se zjistila přímá souvislost mezi vypouštěním kanalizace do řeky Hudson a tyfem – získaným pojídáním ústřic z místního korálu.

Velký návrat

Ale před deseti lety skupina nadšenců/šílenců na dvaceti akrech přístavu vysázela larvy. Šlo hlavně o snahu o oživení místa výskytu, o zlepšení kvality vody a o vzdělání veřejnosti.

Pokus vrátit ústřice začal jako experiment pro studenty střední školy, aby lépe pochopili souvislosti mořských organismů a prostředí, v kterém žijí. Skromný projekt se rozrostl, studenti vytvořili systém, který umožňoval vysadit miliony larev. Zapojilo se i město, 75 restaurací a stovka dalších škol.

Úroda se mění rok od roku, ale i tak jsou výsledky fantasticky optimistické. Matt Hare, profesor z Cornellovy univerzity, je jezdí monitorovat od roku 2018, a tvrdí, že “miminka ústřic” se mají k světu. Obzvláště letos je jich víc než kdykoliv předtím. Potíž je v přesném počítání divokých ústřic. Ústřice vylučují sperma a vajíčka mimo mušli, a ve vodě pak dojde k oplodnění. Tato hmota se pár týdnů šplouchá kolem, až se objeví larva a začne uzobávat mikrořasy, tloustne a promění se v ústřicový dorost. Díky těm pár volným týdnům (šplouchaní) je velmi těžké definitivně stanovit jestli jsou ústřice výsledkem úspěšného eko projektu nebo jestli je do přístavu jenom přinesl proud odjinud. Vědcům by v tomto mohla pomoct časem genetika.

New York – ostrov

Voda kolem Manhattanu je teď tak čistá, že se v ní dají lovit i krabi, a objevil se i mořský koník! Ústřice roku 2024 jsou nesrovnatelně menší než ty, které nadchly Dickense, a hustota jejich výskytu pořad není ideální. Ale možnosti jejich nárůstu jsou potenciálně fantastické: každou sezónu jediná ústřice muže vypustit 50 až 100 milionů vajíček.

Ale hlavně tento fascinující projekt Newyorčanům připomněl, že jsou ostrované; a dítě nebo puberťák, který jednou na vlastní oči zahlédne zblízka mořského koníka – ten má už navždycky nově ozářený pohled na svět.

Ale zpátky k tomu talíři s vychlazenými ústřicemi. Pokud pro ně máte slabost, omlouvám se za detaily. Pokud ale (v rámci ozdravění rodinného rozpočtu) potřebujete partnerovy luxusní choutky usměrnit, stačí při srkání té neopakovatelné hmoty nevinně připomenout šplouchání vajíček a spermií, tloustnutí larvy…

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)