Herečka a autorka knih o jídle Kateřina Winterová to s ekologií myslí vážně. Nelituje proto žádné práce na zahradě, aby dala život starým odrůdám ovoce, zeleniny i stromů. A taky říká, že enviromentální depresi neradno podceňovat.

Co byste si v oblasti ekologie přála ze všeho nejvíc?

Aby to nebylo akademické téma, ale abychom si uvědomili, že se tomu nevyhne nikdo z nás — politik, dítě, ale ani automechanik nebo babička. Přijde mi upocené dělat z ekologie třídní záležitost. Pojďme se podívat třeba k sousedům na sever Evropy a pořád neřešit, co nejde. V neposlední řadě jde přece o naše potomky, děti a vnoučata. Jak říká Exupéry: Zemi nedědíme po našich předcích, ale půjčujeme si ji od našich dětí. To by mělo být vyvěšeno na všech sloupech!

Co považujete za nejdůležitější v roce 2024? 

Nehledám nic převratného. Udržitelný rozvoj je o kontinuitě a smysluplnosti našeho chování a využívání zdrojů. Proto to, co jsem hlásala a žila před několika lety, platí stále, jenom se v tomto směru snažím zdokonalovat. Je úžasné pozorovat, kolik je u nás obětavých lidí, kteří se těmto tématům věnují, ať už přednášejí, natáčejí pořady, nebo prostě fyzicky pracují na tom, aby se naše krajina a životní styl měnily k lepšímu. 

Je pro mě důležité chovat se k přírodě s respektem a vnímat ji jako něco, co nás převyšuje. Naše životy spočívají v jejích vlídných nebo naopak krutých rukách, což ovlivňujeme svým chováním. Mašinérii průmyslu a konvenčního zemědělství ale vzletnými ideály jako jedinec zabrzdit nedokážu. Musí nás být sakra víc! 

Co všechno pěstujete na své velké zahradě?

Na naší zahradě testujeme opravdu všechno — desítky odrůd rajčat, mnoho okurek všech variet, dýně a melouny z celého světa. Také fazole, kukuřice, lilky, slunečnice, byliny, květiny včetně růží, cibule, všechno, co roste a plodí. Zatím dobrý, vláhy dost, ale uvidíme, co počasí ještě přinese. Letos to vypadá i na menší návštěvu mandelinek, ale brambory snad budou. Zato sad je prázdný, protože na jaře mu počasí nepřálo. Nu což, urodí se něco jiného. 

A jaké jste už vypěstovali staré odrůdy? 

Třeba odrůdu první vyšlechtěné oranžové mrkve z 16. století, nebo řepu zvanou ropucha, indiánské dýně a melouny nebo divoká rajčata. Baví mě ty, které nejsou nijak modifikované a dokáží si bez větší pomoci poradit samy. Dala jsem se i na pěstování starých anglických růží a japonských povijnic. Staré československé odrůdy salátů, cibule, brambor atd., to vše popisuji ve svých knihách a kuchařkách Herbář ze zahrady přímo na talíř. Právě píšu další díl a je to zábava. A všechno, co se kdy do knih nafotilo, se pak také s chutí snědlo.

Jak vnímáte zvraty v počasí?

Za víc jak 15 let hospodaření na zahradě to vnímám silně. Každý rok je přirozeně jiný, to je normální, ale už mi nepřijde moc v pořádku, jak rychle dochází ke změnám počasí, jak se mění povaha a výskyt srážek. Často už mluvím jako nějaká pamětnice, ale ještě před pár lety byly i u nás, kde je rovina, závěje sněhu, studna byla plná, sousedi si mohli napouštět bazén, „zmrzlíci“ chodili v polovině května a platila většina pranostik. A to je prosím jen ubohých 15 let! Co asi zažijí moji potomci? 

Jak si na zahradě bez chemie poradíte se slimáky, s hmyzem nebo hlodavci?

Myši loví naše banda koček. Je to kruté, ale s fyzickou likvidací mandelinek i slimáků jsem se už smířila. Je to nepříjemné a jsem ráda, když to někdo udělá za mě, ale je potřeba postavit se tomu čelem. 

Díky televiznímu pořadu Herbář, který má za cíl, aby se lidé vrátili k české zahradnické a zemědělské tradici pokud možno bez chemie, se z vás stala i „bylinářka“. Jaké léčivky byste třeba doporučila při kašli a nachlazení?

U nás doma vede černý bez a šalvěj. Odvar ze šalvěje používám na kloktání i napářku a nálev z květů černého bezu je zase výborný při teplotách z nachlazení. Každému člověku vyhovuje něco jiného, a tak je těžké doporučit něco konkrétně. Je to o testování doporučovaných bylin na sobě. Mně třeba na kašel vyhovoval sirup s výtažkem z břečťanu koupený v lékárně. A nikdy bych se do jeho domácího vaření nepustila, protože to je v podstatě jedovatá bylina. 

Práce na zahradě i na malé zahrádce skýtá nejen psychický odpočinek a relaxaci, ale také je dokázáno, že zlepšuje naše zdraví podobně jako pobyt v lese. Na mě zahradničení takové účinky opravdu má. Jako herečka pracuji především — jak se říká — hlavou a na zahradě si ji dokonale vyčistím. Příroda je pro mě ale něco jiného — divočina, do níž vstupuji s pokorou a snažím se nerušit. Nevěřím, že člověk je pánem všeho tvorstva. Mám to naopak a jsem plná obdivu k veškerému životu, který vnímám jako jeden organismus, a fascinuje mě ta vzájemná symbióza.

Když byli vaši synové menší, byla jste prý biomatkou. Jak je to dnes, když kluci už dospívají?

Je to pořád stejné, i když více uvolněné. Kluci už mají vlastní rozum, dokáží argumentovat a potřebují ochutnat vše, aby dokázali pochopit rozdíl a moje argumenty. Milují například domácí brambory, a když si obdělají a zasadí něco na záhonech, také jim lépe chutná jejich cibule nebo sugo z rajčat. Snažila jsem se jim předat své přesvědčení o tom, co je dobré, ale je na nich, k čemu v životě dospějí. 

Všichni dnes už tušíme, že vzhledem k vymírání druhů atd. nám jde jako lidstvu opravdu o přežití. Jak si přitom udržet dobrou náladu?

Enviromentální deprese je téma, které není radno podceňovat. Jsem už dospělá a mám různé zkušenosti, ale chápu mladou generaci, která se cítí opravdu zoufale. Když bude ale někdo jenom sedět u počítače a utápět se v depresi, ničemu nepomůže. Osobně bych spíš šla na zahradu, farmu či do lesa a také ve městě bych hledala příležitost, jak přispět k obnově prostředí. Práce zušlechťuje tělo i ducha. Vím, o čem mluvím.

Mládí má energii, nemá zábrany a má odvahu, zatímco stáří je poučené, zkušené a uzemněné. To je prostě fakt, proto je důležitá vzájemná komunikace a respekt. Chci něčemu pomoci, nebo jen prosadit svůj názor? Jsem překvapená ze svých dětí i jejich kamarádů, jak je pro ně samozřejmé vyhledávat si informace, zpracovávat je a argumentovat podle vlastního přesvědčení, a hlavně v klidu.

Jste členkou činohry Národního divadla, také vás vídáme v televizi, zpíváte… Byla někdy příležitost podpořit ochranu přírody i uměleckou tvorbou?

Měli jsme s kapelou koncert na podporu týraných zvířat a také v Herbáři se snažím propagovat myšlenky etického chovu zvířat a ekologické produkce. Myslím, že enviromentální problematika je v umění novým tématem a učíme se s ním pracovat.

Jakou používáte kosmetiku a prostředky na úklid domácnosti?

Je pro mě samozřejmostí používat ekologické produkty, které do životního prostředí zasahují co nejméně. Tím může každý začít, než bude argumentovat tím, že bio potraviny jsou drahé. Nejvíc využiju výrobky na bázi žlučového mýdla, octu, sody, přírodních olejů a tuků. 

Kde nakupujete maso a jak často ho jíte?

Maso kupujeme především od ekologických farmářů. Dá se sehnat za dobré peníze, které vyvažují přirozenou práci, v supermarketech, přímo od farmářů i na internetu. Nechápu, proč v tak vyspělé civilizaci, za jakou se považujeme, stále týráme zvířata, a tím nakonec i lidi. Velkochovy ničí planetu a nadměrná konzumace masa, za kterou může i zvyk, negativně ovlivňuje naše zdraví. Je o tom tolik informací a studií, ale zřejmě jsme nepoučitelní. Pro svou rodinu tedy volím opak — vybírám to nejlepší maso a jíme ho střídmě. 

Dřív jste poukazovala na to, že protože jsou potraviny levné, lidé jimi plýtvají, jenže dnes už tak levné nejsou a někteří lidé mají až existenční potíže… 

Osobně se snažím reagovat na jakoukoliv situaci. Je opravdu potřeba chodit na jídlo do restaurace? Co si dneska, pánové, dát luštěniny? Potřebuji další kus oblečení? Dokážu ušetřit na energiích? A tak dále… Takový je můj přístup. Je to těžké a nezávidím lidem, kteří musí denně řešit existenční problémy. Dobře si uvědomuji, že stačí málo a může se to týkat i mě. 

Foto: Kateřina Winterová